Pojetí vyučování je chápáno jako soubor zásad ,na jejichž základě se stanoví cíl a úkoly vyučování mateřskému jazyku ,jeho obsah metody, a z nichž vychází kon-
cepce učebnic
,metodických příruček i učebních
pomůcek.
Zásady vznikají
jako jakési průsečíky ,průniky několika faktorů.
1.) ZÁSADA SPOJENÍ ŠKOLY SE ŽIVOTEM
Člověk se jazykem
dorozumívá se svým okolím, jeho prostřednictvím získává nezbytné
informace, rozšiřuje
své vědomosti ,účastnuje se společenského života , působí na myš-
lení a činnost
jiných lidí, podílí se na řízení současné společnosti.
Péče o vytříbenost
jazykového projevu je především záležitostí výuky slohu. Uplatnění
zásady spojení školy
se životem tedy zajištuje i na 1.st. ZŠ
požadavky společnosti
na jazykové
vzdělání.
2.) ZÁSADA ZŘETELE
K VĚKOVÝM ZVLÁŠTNOSTEM ŽÁKŮ
-
bere v úvahu oblast řeči a oblast
myšlení žáka
Řeč
dítěte vstupujícího do školy není totožná s řečí dospělého člověka, ale je
jí blízká.
Rozumový
vývoj dítěte , kdy navštěvuje 1. st. ZŠ probíhá ve stádiu konkrétního
myšlení,
kdy
jsou základní myšlenkové operace v těsné spojitosti s konkrétní
činností.
Toto
stádium však obsahuje i prvky další vývojové etapy rozumového vývoje
,myšlení
formálního
, které je právě jazykové vzdělání (
tvarosloví, skladba- např. učivo o větě
a
o souvětí ) může pomáhat rozvíjet.
Dosaženému
stadiu vývoje řeči a myšlení je pak přizpůsoben výběr obsahových prvků
učiva
,metod, výchozích textů,cvičných textů
apod.
3.) ZÁSADA VŠESTRANNÉ
VÝCHOVNOSTI
Uplatnování této
zásady je zajištováno výchovným působením učebního předmětu Čj
na žá-
ka ve dvojím směru :
v procesu jazykového vzdělávání i v jeho výsledku.
Na rozvoji myšlení
žáka na prvním stupni se podílí 1.) rozumová
výchova – mluvnické učivo
Nemenší význam pro
zajištování přechodu od konkrétního myšlení k abstraktnímu má učivo
o slovních
druzích a vyučování počátkům skladby.
Při rozumové výchově
se uplatnují určité poznávací postupy ( myšlenkové operace ) :
-
analýza , syntéza , analogie
-
třídění, abstrakce
2.) vlastenecká výchova se v jazykovém vyučování
uskutečnuje postupným utvářenínm úcty
k mateřskému jazyku.
3.) Etická výchova může
v 1. – 4. ročníku vycházet z této teze : Jazyk slouží k dorozumí-
vání
, nikoli k urážení.
Učitel bude pomáhat žákům , aby
dokázali rozlišit nespisovné od
vulgárního , aby se
postupně přibližovali ke kultivovanému vyjadřování spisovným jazykem.
4.)
Výchova
estetická bude vedena prostřednictvím účinnosti
různých učebnicových
textů vybraných z děl
spisovatelů, kterých se obvykle využívá
jako zdrojů různých jazykových jevů.
5.)
Výchova
pracovní ,
kjejímž základním prvkům počítáme návyk soustavně pracovat ,
je
usnadněna počtem hodin , které jsou jazykovému vyučování
věnovány.
Jejich
pravidelné střídání zajištuje utváření
návyku soustavné práce , může být zesíleno
i
rozumným ukládáním domácích úkolů . Zdůraznováním úspěšnosti žákovy práce
učitel na-
vozuje
i kladný vztah žáka k práci. Snaží se ,aby jeho náměty k práci nebyly
sterotypní.
4.)
ZÁSADA INTRGRITY JAZYKOVÉHO VYUČOVÁNÍ
Integritu chápeme jako vnitřní ,
organické a strukturální prostoupení integrovaných
složek.
Integrovanými složkami jsou
v našem případě učivo gramatické, učivo o slovní zásobě a sloh. Na
vytváření souvyslého projevu se kromě správnosti mluvnické podílí také správná
výslovnost ( jde-li o projev mluvený)
nebo pravopis ( jde-li o projev psaný ) a vhodný výběr slov ze slovní zásoby.
5.)
ZÁSADA
UVĚDOMĚLOSTI A LINGVISTICKÉHO PŘÍSTUPU
Žák by měl získat nejdůležitější
vědomosti v takové formě, aby je mohl při dalším osvojování systému použít
a dále rozvíjet.
Bylo by možno formulovat s trochou nadsázky
uplatnění uvedené zásady takto : Neučit ničemu, čemu bychom museli při
osvojování jazykového systému v budoucnu odučovat, co bychom museli
přeučovat.
6.)
ZÁSADA PŘIMĚRENÉ
NÁROČNOSTI
Tato zásada se podílí na stanovení
cílů, metod i učiva.
Tak se například žák seznamuje
s úplným desaterem slovních druhů , výrazněji však pracuje jen s těmi
druhy, ketré poznává snadněji , a to jen s některými jejich kategoriemi .
Pokud jde o metody, považujeme za
přiměřené tz, které přihlížejí ke
stupni psychického vývoje žáka a berou v úvahu i charakter probíraného
učiva.
7.)
ZÁSADA
STRUKTURNÍHO USPOŘÁDÁNÍ UČIVA
Učivem v nejširším slova smyslu je sám systém jazyka. Systém jazyka musí být pro potřeby výuky na 1. st. zpřehledněm. Tomu napomáhá fakt, že vyučováním jsou žákovi předkládány dílčí systémy jazykových jevů.
Dodržet stanovenou zásadu ve výuce pak znamená
nezanedbávat právě ty souvislosti jevů,na nichž je výběr učiva budován.
8.)
ZÁSADA
NÁZORNOSTI
Uplatnění této zásady posiluje jednotu poznávání zkušenostního a intelektuálního a vede k dobrým výsledkům při osvojování vědomostí všude tam, kde se znázornuje především vnitřní struktura jazykového jevu.
ve
vyučovacím procesu se využívá často i forem názornosti vnější. Podle vzoru učebnic může
podtrhávat učitel na tabuli některé části textu, sestavovat přehledy, užívat
barevné křídy. Ze stejého důvodu značí chyby v žákovských sešitech
červenou tužkou.
9.)
ZÁSADA AKTIVNOSTI
Učitel
záměrně sleduje při procesu osvojování především tento cíl. Tato orientace může
vyplynout z několika vztahů. počítáme k nim zvláště vztah žák – učitel, žák – předmět, žák – metoda.
V praxi
to znamená, že žák je aktivnější , má-li zájem o předmět, nebo alespon o konkrétní učivo právě probírané, je aktivnější, čím
bližší vztah má k učiteli. Žákova
aktivita pak do značné míry podminuje kvantitu i kvalitu jeho vědomostí.
Důležitý
je vztah žák – metoda. Metodické postupy by měly
měly být voleny tak,aby střídaly jakožto svou bázi různé myšlenkové operace,
aby pamatovaly na zařazení vlastní
žákovy činnosti do procesu poznání a tak vytvářely protiváhu pouhému
pasinímusledování výkladu nebo jiné činnosti učitele.
Při
opakování se soustředujeme na základní učivo, , nerozšiřujeme je, spíše
prohlubujeme jeho osvojení. Začínáme opakovat dříve , nežžáci začnou zapomínat.
Opakujeme často, pravidelně a v určitém systému. Aktivitu žáků
zabezpečujeme pravidelným střídáním typů scičení určených k opakování.