Učebnice :
Změny v obsahu a pojetí vyučování mateřského jazyka
vyvolaly i nutnost nového pojetí učebnic.
-
jsou sestaveny
v souladu s učebními osnovami
=
základní normou pro práci učitele a nejčastěji používanou učební pomůckou
v jazykovém vyučování
Řada samostatných
učebnic zpracovaných v 70. letech a upravených v 80. letech začíná ve 2. ročníku ZŠ . Všechny nesou název Český jazyk a
sestavil je v podstatě konstantní kolektiv autorů. Při jejich sestavování
respektovali autoři nejen věk adresátů, ale i stupeň vyspělosti v oblasti
gramatiky.
Obsahují cvičení
k procvičování nového učiva i opakovací nebo rozšiřovací.
Jazykové vyučování
se o práci s učebnicí opírá.
-
je určena žáků a je
psána s ohledem na ně
Všechna činnost ve
vyučovací hodině Čj se rozvíjí na základě práce s učebnicí a její využití
je jedním z měřítek úrovně hodiny.
Výklad mluvnického
učiva uč. pro 1. st neobsahují. Tento výklad najde učitel v obsáhlé metodické příručce. Učitel musí dobře podání učiva
pochopit , nemůže výklad měnit , nebo dokonce zkreslovat. Při výkladu přihlíží
učitel k okrajovým zvláštnostem ( např. délka samohlásek ) .
© = jednotné pro celé jazykové území
Každá lekce nebo
její část obsahuje poučku nebo pravidlo.
P o u
č k a = školská definice
pojmu
Vědecké definice
byly z didaktických důvodů pro učebnice upravovány. Učitel musí znění
poučky v uč. a metodických příručkách respektovat, nemění je ani
nezjednodušuje. Učebnice vyšších ročníků na 1.st. navazují.
P r a
v i d l a vyjadřují některé obecné nebo dílčí
zákonitosti mluvnické, pravopisné , výslovnostní .
V poučkách a pravidlech se užívá jazykovědných
termínů . Termíny uvedené v učebnici jsou závazné , učitel je nemůže
měnit, nebo nahrazovat staršími.
Struktura učebnic :
© = formálně rozčleněny na k a p i t o l y tvořící
samostatné t é m a t i c
k é c e l k y s obsahem učiva tradičně mluvnickým. T é m a se potom dále člení na jednotlivé
l e
k c e .
Úvodní oddíly jsou
věnovány opakování učiva z předešlého
ročníku.
Celkový rozsah
učebnic je průměrně asi 180 stran.
V současných
učebnicích bylo upuštěno u jednotlivých tématických okruhů od tradičního
schématu dramatických učebnic typu : - induktivní text
-
výklad učební
látky
-
soustava
úkolů a cvičení
Uč. čj .
v koncepci z roku 1976 se svým charakterem více přibližují
cvičebnicím. Tématické celky tvoří soustava cvičení.
Celkově zahrnují uč. čj. pro 2.-4. ročník ZŠ průměrně pět hlavních tématických
celků rozdělených asi na osmnáct lekcí. V každé vyučovací hodině by měla
probrána asi dvě cvičení. Z toho vyplývá , že smyslem vyučování
v hodině čj. není probrání maximálního počtu cvičení, ale důkladná práce
s jazykovým materiálem. Jen asi 15% z celkového počtu cvičení tvoří
taková , ke kterým je uveden buď v učebnici ,nebo v metodické
příručce jen jeden úkol.
Většinou patří ke
cvičení několik úkolů, a to buď ze
stejné jazykové roviny a sledují jeden výchovně vzdělávací cíl ,nebo úkoly
různých jazykových rovin a sledují různé cíle.
Jazykové učebnice
jsou ilustrovány autory dětem důvěrně známými z dětské literatury . Podle
fce. můžeme ilustrace rozdělit do několika skupin :
i .
Obrázky ilustrační - obsahem se vztahují k textu cvičení , ilustrují jej.
Vycházejí vstříc psychologie dítěte, získávají zájem.
II.
Obrázky plnící ryze didaktickou
fci. :
a)
Obrázek nebo série
obrázků , podle nichž má žák vypravovat. Ve
větší
míře jsou tyto obr. zastoupeny ve slohové části uč.
b) Obr. zobrazující skutečnosti, které má žák pojmenovat, popř. ještě
dále
pojmenování tříd podle různých kritérií.
c ) Obrázky , které
nahrazují některá slova ve větách. Fungují většinou při nácviku pravopisu.
-
plní i fci.
estetickou
Části
textu jsou v uč. podle fce. a závažnosti odstupňovány.
Pro
rozčlenění lekce je užito i různých typů písma. V uč. pro 2. ročník ,
zvláště v její počáteční části, se vyskytuje i písmo psací.
Základní
tisk je černý na bílém podkladě.
Z
dalších barev je užito červené, modré a žluté.
Grafická
úprava uč. pro 2.,3., a 4. roč. není jednotná.
C
v i č e n í : tvoří asi
50% souvislé slohové útvary.
-
poměrně
značnou část představují také cv. složená
z jednotlivých vět a souvětí, která k sobě po stránce věcného
obsahu nijak nepatří.
-
hrají důl.
roli ,neboť na nich žáci cvičí výstižnost vyjádření
soustavu cv. můžeme
ze stylistického hlediska rozčlenit na dvě skupiny :
1.)
Texty
vytvořené autory uč.
2.)
Texty
převzaté z naší současné
literatury pro děti
-
ty jsou
částečně upravovány , aby vyhovovaly
povaze probíraného učiva
Požadavkům
současné koncepce odpovídá vysoký počet lexikálně sémantických cv. a umístění
slohových cv. v jazykové části uč.
( přispívají k rozvoji nejen slovní zásoby, ale i k rozvoji myšlení a
celkové úrovně vyjadřování).
V koncepci
80. let se klade důraz na aktivní účast žáka ve vyuč. procesu. V předmětu
čj. je aktivní především při řešení úkolů ve cvičeních.
Při
práci s cv. se žáci učí nejen pracovat s jazykovým materiálem, ale
svoje vědomosti a dovednosti si prohlubují a upřesňují. Učí se vyhledávat,
pozorovat a třídit jazykové jevy podle určitých znaků , dělat si poznámky,
rozlišovat, porovnávat, zařazovat, dokazovat a formulovat závěry. Cvičí se
v uplatňování různých myšlenkových operací.
Z tohoto
důvodu je důl. výběr cv. jak z hlediska obsahu, jeho výchovného zaměření,
tak i z hlediska formulování pokynů ke
cvičením.
Pokyny
, které jsou uvedeny v metodické
příručce nemusí učitel plnit v podrobnostech, jsou pouze návrhem.
Pokyny
na 1. st. musí být vyjádřeny co nejjasněji.
Převážná
část cv. je určena k ústnímu zpracování.
Metodická příručka :
-
tvoří jednotný celek
s učebnicí
V úvodní části
je zařazen výklad koncepce předmětu
obsahu vyučování
a jeho systému a způsobu práce v jednotlivých ročnících
- připojen i návrh
tématického plánu pro každý ročník zvlášť
V části
věnované jazykovému vyuč. je každá lekce uvedena věcným a metodickým výkladem
učiva, kterému je věnována. Na vůli učitele je, jak rozdělí lekce do
jednotlivých vyučovacích hodin, kterých metod a postupů použije.
Počty hodin uvedené
v MP jsou orientační.
Naopak musí uč.
dodržet úkoly opakovací, prohlubovací a shrnovací, které zajišťují nejen aktivní spirálové opakování, ale i
dodržování dalších vyučovacích zásad.
-
dále obsahují i
pokyny ke cvičením
Další učební pomůcky :
Zásada názornosti
patří k nejdůležitějším principům moderní didaktiky. jednou
z možností realizace názornosti je využití pomůcek. Přispívají
k tomu, aby žák lépe pochopil učivo, osvojil si určité vědomosti a vytvořil nutné návyky.
= takový didaktický
prostředek, který přímo představuje určitým způsobem zpracovanou učební látku
¨působí na žáka přímo
¨je nositelem informací
¨je prostředkem sdělování a řízení
žákovy činnosti
Pro čj. je
vydává n.p. Komenium .
1.
) žákovské
2.
)
demonstrační
Žákovské
– slouží žákovi k přímé
manipulaci
např.· soubor slov ,
slabik a hlásek na kartách z umělé hmoty s mnohostranným využitím
· pracovní listy vydané
v souborech tvarosloví, skladba a
pravopis
Práce přes fólie je
organizačně nenáročná.
Demonstrační jsou
trojího druhu :
1.
vizuální
2.
auditivní
3.
audiovizuální
V i
z u á l n í : předpokládají řízené pozorování , přičemž předmětem pozorování
může být i psaný text , obvykle zaměřený k určitému cíli a vhodně graficky
uspořádaný.
např.: - text v učebnici
o zápis na tabuli
-
flanelové nebo
magnetické tabule
-
obrazy
promítnuté epidiaskopem nebo diaprojektorem
-gramatické
nástěnné tabule
-
přehledy
-
schémata
-
grafy
-
ilustrace textů
-
diafilmy
Auditivní
: =
určeny pro sluchové vnímání
-
nahrávky
-
relace ve školním
rozhlase
-
vysílání Českého
rozhlasu
Audiovizuální
: soustřeďují
se na vjemy zrakové i sluchové
-
ozvučené filmy
-
televizní vysílání
pro školy
-
diafilm
s průvodním textem
-
videoprogram
Jazykovému vyučování
slouží především demonstrační pomůcky vizuální. Méně jsou zatím využívány
auditivní, nejméně audiovizuální, pro něž je nutné , aby škola byla dostatečně vybavena moderní vyučovací technikou.
Pomůcek pro jazykové vyučování není mnoho. Můžeme využít i pomůcky z jiných předmětů, nebo si je vyrobit sami.
Při
jejich výrobě – písmena asi 4 cm
-
základní barva –
modrá nebo černá
-
jen podstatné
gramatické nebo pravopisné jevy označíme červeně nebo zeleně
Velký význam mají
pomůcky na jejich přípravě se podílejí žáci. Probouzí to u nich větší zájem o
vyučování.