Sepětí pravopisného a mluvnického učiva :
Pravopis je ustálený způsob, jak se grafickými znaky zaznamenávají projevy spisovného jazyka.
=
souhrn konvenčních pravidel
V jazykovém vyuč. Se probírají pravopisné jevy v souvislosti s hláskoslovím a výslovností, tvaroslovím , tvořením slov, lexikologií a syntaxí. Sepětí
mluvnického
a pravopisného učiva se ukázalo jako didaktiky výhodné. Opření pravopisného
výcviku o mluvnické poznatky umožňuje efektivnější práci s menšími
časovými nároky. Osvojení pravopisných
pravidel tak může být uvědomělejší a
trvalejší.
-
při osvojování se uplatňuje ve značné
míře zraková,
verbální a dokonce i motorická paměť ,
ale současně i rozumová úvaha.
Žák
musí příslušný pravopisný jev
analyzovat, srovnat, zhodnotit a rozhodnout se pro jisté řešení. Zároveň užívá
vědomostí a dovedností z mluvnice.
Jednotlivé
pravopisné jevy třídíme
v didaktickém systému podle toho, je-li určitý způsob psaní založen na
vlastnostech kořene, kmene nebo tvaru slova, nebo vyplývá – li z větného
vztahu. Þ : pravopis § lexikální
§ morfologický
§ syntaktický
Z rozličného charakteru pravopisných jevů vyplývá i odlišný přístup k jejich nácviku.
V lexikálním p. stavíme zejména na paměti,
v mluvnickém ( tj. syntaktickém a
morfologickém ) budujeme na vědomostech a dovednostech z tvarosloví a skladby.
Pravopis lexikální
ZAHRNUJE :
-
psaní i – y po měkkých, tvrdých a obojetných souhláskách
v pozici mimo koncovku
-
označování kvantity samohlásek
-
psaní písmena ě ve skupinách dě, tě, ně, bě, pě, vě, mě
- znělých
souhlásek na konci a uvnitř slova
-
skupiny souhlásek
-
předložky a předpony s a z
-
psaní slov přejatých
-
zkratky a značky
-
psaní velkých a malých písmen na začátku slov a slovních spojení
-
pravidla o spojovníku a dělení slov
1.Psaní i-y po tvrdých
měkkých a obojetných souhláskách :
Již
ve 2.roč. žáci poznávají přehled tvrdých, měkkých a obojetných souhlásek
najednou jako celek, což odpovídá
principu strukturního uspořádání
učiva.
Využíváme
poznatků z hláskosloví, že jednou samohlásku i označují dvě písmena – i,y.
Řady
tvrdých, měkkých a obojetných souhlásek si ,musí žáci pamětně osvojit, ale
dospívají k nim i na základě praktické zkušenosti.
Při
vození řad měkkých a tvrdých souhlásek
vycházíme z vhodného textu , v němž se vyskytují slova s i – y
pouze po měkkých a tvrdých souhláskách.
Nejprve si žáci na základě obrazů
slov uvědomí rozdíl mezi výslovností a psaním domácích slov s di, ti, ni , vypíší do dvou sloupců slova i,í a s y,ý a
podtrhnou jednou barvou písmena , po
nichž se píše y.ý a jinou barvou písmena , po nichž se
píše i,í. Pod vedením učitele
uspořádají písmena do dvou řad. Z abecedy se pak vyberou ty souhlásky,
které v řadách nejsou obsaženy. Tak získají řadu obojetných souhlásek.
Ve
2.roč. se psaní i – y po tvrdých a
měkkých souhláskách ukončuje, dále se průběžně už jen aktivizuje.
Pravopis
i – y po obojetných souhláskách tvoří dominantu 3. roč.
Osnovami
je stanovený úkol, aby si žáci osvojili
ucelené řady vyjmenovaných slov ,aby získali dovednost správně psát i – y
po oboj. souhl. Mimo koncovku ve
vyjmenovaných slovech a ve frekventovaných slovech příbuzných a aby uměli
řešení zdůvodnit.
Řady VS se učí pamětně a jsou v tomto věku naučené trvalé. Je podpořeno rytmickým uspořádáním.
Kromě
osvojení řad musí žák pochopit rozdíl
mezi pojmy slovo
vyjmenované , tvar slova a slovo příbuzné ( syn, synovi, synáček ).
Nejdůležitější
je pochopení principů oddůvodnění, hledání řešení, tj. zvládnutí algoritmu.
Žák se nejprve ptá : je to
slovo vyjmenované ? – Je. ( napíšeme y)
-
Není
-
Je to slovo příbuzné s vyjmenovaným ?
-
Je . ( napíšeme y,ý). )
-
Není ( Napíšeme
i,í )
Později když dojde k automatizaci a myšlenkové procesy probíhají zkráceně ,můžeme dovolit i zkrácené oddůvodnění.
Při
výuce VS musíme dodržovat tyto zásady :
1.
od počátku vycházíme z celých řad
2.
pravopis VS i slov příbuzných se cvičí současně
3.
současně cvičíme slova
s y – ý a i –í, neboť je před žáky postaven problém
4.
nepravá homonyma cvičíme nejprve ve dvojicích, neboť tak nejlépe
vynikne rozdíl lexikálních významů
5.
ve třetím roč. se soustřeďujeme na osvojení algoritmu
6.
ve 4. roč. procvičujeme osvojení postupu,ale uvádíme více příbuzných
slov
7.
nácvik pravopisného jevu bude dovršen v 5.roč.
8.
těžiště výcviku musíme vidět v souhrnných cvičeních
9.
při hodnocení musíme mít na paměti, že žáci se stále tomuto
pravopisnému jevu učí
10.
vzhledem k charakteru uč. Hrozí nebezpečí stereotipnosti a
únavnosti , proto dbáme na vhodné aktivizující formy
2. Psaní krátkých a
dlouhých samohlásek
¨Téma je učivem 2. roč. a probírá se v souvislosti s výslovností.
-
vedeme žáky k poznání, že samohlásku dlouhé u zachycujeme graficky
dvojím způsobem, jde však stále o tutéž hlásku
-
vyšší ročníky doplňují pouze psaní slov přejatých a o způsobu psaní
slov typu zúčastnit se, ocún…..
Tím,
že vedeme žáky k bezchybné práci v tomto směru, zkvalitňujeme jednak
jejich výslovnost, zároveň však pěstujeme takové vlastnosti a návyky, jako je sebekontrola, preciznost,
zřetel k detailu…
Nejčastější příčiny chyb v označování kvantity samohlásek :
a)
neuvědomování si rozdílů mezi krátkými a dlouhými samohláskami ( lze odstranit sluchovými cvičeními)
b)
sluchové vady ( odstranit nemůže učitel , ale může poskytnout jako
oporu grafický obraz slova)
3. Psaní ě
- základní pravidlo = obsaženo ve 2. roč.
Úkolem
= aby se Ž seznámili se slabikami,
v nichž se vyskytuje písmeno ě, a uvědomili si , které hlásky v nich
označuje.
Ve
skupinách dě, tě, ně označuje měkkost předcházející
Ve
skupinách bě, pě, vě hlásky
- je –
A
ve skupině mě
hlásky je
Þ analýzou vhodně vybraných slov
Ž
používají znalosti z hláskosloví a
rozkládají slova na slabiky a slabiky na hlásky. Rozklad provádíme ústně,
nepoužíváme fonetického přepisu. Vztah mezi výslovností a grafickou stránkou
slova pomohou pochopit značky ( x, o..)
Celé
poučení vyvodíme najednou, ž. si ho osvojí prakticky ne pamětně.
Další
poučení a procvičení ve 4. roč., završuje se v 5.
4. Psaní znělých a
neznělých souhlásek na konci a uvnitř slov
- rovněž ve 2. roč.
mají
si osvojit vědomost, u které hlásky se mění výslovnost na konci slova nebo
slabiky a dovednost najít vhodný tvar k oddůvodnění.
Výklad
se opírá o pojmy tvar slova a slovo příbuzné, proto se učí nejprve rozlišit
tyto jevy a uvědomit si, že na jejich základě mohou najít správné řešení a
oddůvodnit je. = analogie
Vyvodí
dvojice souhlásek lišících se znělostí( p –b ,
d – t, ď – ť , v . f, z – s, ž –
š, h – ch )
Mechanická analogie se tímto postupem mění
v uvědomělou.
Při
nácviku je možno použít do jisté míry i paměť zrakovou, ovšem pouze jako
druhotné podpory a to u slov s jednoduchým grafickým obrazem. Pamětně však
musí zvládnout slova, jež není možné oddůvodnit - už, když, než, snad, dosud, ačkoliv …..
Na 1. st. = ž. seznámen s tím, že na konci řádku dělíme slova podle slabik, další možnost poznává , jak postupně vstupuje do morfematické skladby.
Ve
3. roč. poznává termín kořen, ve 4.
termíny část příponová a předponová
.
Výuka
dělení slov není na 1. st. Ukončena.
6. Psaní velkých a malých
písmen
=obtížný
a obšírný okruh , proto se seznamují jen se základními a jednoduchými případy
2.
roč – poznává rozdíl mezi obecným a vlastním jménem
-
je cvičen v psaní jmen osob, zvířat a jednoslovných jmen měst,
vesnic, hor a řek
3.
roč. – zařazena již jména národů a jejich příslušníků
-
frekventované a žákům blízké víceslovné názvy zemí, států, institucí,
měst, vesnic, hor a pohoří a řek
Příklady
z učebnice rozšiřujeme o příklady známé z blízkého okolí.
7. Psaní slov přejatých
-
není osnovami pro 1. st předepsáno
=
příležitostné učivo
Běžně
se s tím setkává ( televize, časopisy..)
a může se na tuto okolnost zeptat
V tom případě je učitel povinen podat
vysvětlení,může i sám upozorňovat na jejich pravopis.
8. Psaní některých předpon
a předložek
= učivo 4. roč. a navazuje na vědomosti a dovednosti získané v lekcích o párových souhláskách, o slovních druzích, tvoření slov a o VS.
Cílem
=
1.
naučit rozlišovat předložky a předpony a to hlavně v písmu
2.
naučit správnému psaní předložek a předpon jejichž koncové znělé souhlásky se vyslovují nezněle
– pamětně si osvojí graf. podobu
3.
naučit psát slova s předponou
vy -
, ob - , v –
Nácvik psaní předpony vy – probíhá současně s nácvikem psaní
slov . jejichž kořen začíná vi-.
Při
výkladu předpon ob- a
v- dojde žák pozorováním
k poznatku, že bje- , vje-
se píše tam, kde jde o
předpony ob-, v- a o kořen začínající
hláskou j.
Zdůrazňujeme
, že vyslovované pje píšeme vždy pě, neboť žádná předpona v češtině
nekončí na p.